NYMPHENBAD


To, že Bielatal je pokračováním údolí našeho Ostrova, asi nejspíš víte. Pustíme se o kousek dál po hraniční cestě a dojdeme až k rozcestí, kde odbočuje doprava cesta podél potoku Dürre Biela. Po nějakých padesáti metrech přejdeme potok po mostě z klád. Kousek odsud doprava proti proudu je tůňka, kde má nymfa koupelnu, tedy Nymphenbad. 

Dürrebielewächter z Falkenwand. Na hranici světla a stínu vpravo je Westkantre, na pravé straně ve stínu Gemenischaftsweg
Dürrebielewächter z Falkenwand. Na hranici světla a stínu vpravo je Westkantre, na pravé straně ve stínu Gemenischaftsweg, foto: Petr Jandík



Kousek cesty do kopce pak najdete snad největší koncetraci dvouhvězdičkových lehkých a středních cest v širokém okolí. Asi nejlepší je začít na rozložité věži Falkenwand, která má na levé straně údolní stěny plošinu, z níž se nastupují hned dvě parádní dvouhvězdičkové cesty a jedna hvězdičková. Rozložte si bágly na plácek mezi Falkenwandem a Zadním strážcem - Hinterer Dürrebielewächter, jestli máte s sebou dětičky, natáhněte jim houpací sítě mezi stromy a můžete vyrazit do stěn.



Alter Talweg 4
Alter Talweg 4, foto: Petr Jandík



Falkenwand

Jestli chcete začít hodně soft, dejte si Alter Talweg (IV**) z roku 1953. Z plošiny šikmo doprava a komínožlábkem vzhůru. Celkem slušně odjistitelné smyčkami. Na vrcholu si můžete vychutnat skvělý pohled do údolí. Přímo před vámi v hloubce je vrchol Zadního Dýrebílevéchtra, vzadu směrem k Ostrovu čouhá z lesa křivolaká Adlerkopf neboli Orlí hlava s grandiózní devítkovou střechou a vlevo vás asi zaujme šlíhlá jehlička Dürrebielenadel a pokud jste spároví fajnšmekři, začne vám hlodal v hlavě podhled na Severozápadní spáru - Nordwestriss Hladkého kužele - Glatter Kegel.

Dürrebielenadel
Dürrebielenadel, foto: Petr Jandík



Moc to ale z kocháním na vrcholu Sokolí stěny nepřehánějte, ještě sem polezete několkrát, tak si něco nechte i na potom. Slaňák najdete náhorní straně věže poblíž západní hrany. Za chvíli jste zpátky na plošině a můžete na další lahůdky. Hned nalevo je hvězdičková zápaní hrana Westkante VI, RP VIIa, jejíž prvovýstup německá komise neuznala a první uznaný výstup je z roku 1959.

Westkante - nad kruhem
Westkante - nad kruhem, foto: Petr Jandík



Další lahůdka, kterou můžete nastoupit ze stejného místa jako dvě předchozí cesty, je Juniweg VIIa, dvouhvězdičková rajbasostěnovopřevisová paráda se dvěma kruhy. Oblézt ten první je docela bouldřík, lehčí pro dlouhány. Pro trpajzlíky bych doporučil asi metr a půl vlevo od kruhu dva metry po chytech nahoru a zpátky doprava nad kruh. Zbytek cesty je fakt za odměnu.

Juniweg
Juniweg, foto: Petr Jandík



Tím jsme vyčerpali levou půlku levé části Falkenwandu. Další postup bude záležet na stupni vaší rozlezenosti. Jestli si troufáte na superpěkné, ale ne zrovna úplně sasky lehké VIIb, RP VIIc,. sejděte kousek zpátky ke komínu, dělícímu Falkenwand na dvě části, a dejte si supercestu Joint-venture, jejíž název napovídá poněkud současnější dobu vzniku. No ovšem, 1990.

Joint-venture - klíčové místo u druhého kruhu
Joint-venture - klíčové místo u druhého kruhu, foto: Petr Jandík



Klíčové místo je převis u druhého kruhu, kde mu k výlezu trošku chybí dostatek madel, ale morál vám otestuje spíš štreka od třetího ke čtvrtému kruhu, která není úplně lehká a nic tam nedáte.

Joint-venture  Třeti kruh daleko, ke čtvrtému taky
Joint-venture Třeti kruh daleko, ke čtvrtému taky, foto: Petr Jandík



Necítí-li se Vaše Rozlezenost na tuhle pochoutku, pak je tu další z dvouhvězdičkových lahůdek Neuer Talweg, kterou udělal tři roky po staré Údolce Klaus Dörwald.

Neuer Talweg
Neuer Talweg, foto: Petr Jandík



Ani tímhle ještě není hvězdičkové úrodě konec. Kromě výše jmenovaných tu je s jednou hvězdičkou Sternschnuppe VIIIc (1996) od Manfreda Vogela, známého přísnou klasifikací, Südostwand VIIa od Güntera Heineckeho z roku 1959 a i když nemá hvězdičku, leze se i Dürrebielekante VIIa z roku1980. Na Falkenwand vede celkem 35 cest a to na celodenní zábavu rozhodně stačí. Pokud by vás však nebavilo lézt pořád na jeden kopec, jsou tu další, se kterými to můžete střídat.

Südkante
Südkante, foto: Petr Jandík



Hinterer Dürrebielewächter

Zadní hlídač potoka Dürre Biela stojí před jižní stěnou Falkenwandu a dostahuja asi tak poloviční výšky. S hvězdami toho má podstatně míň. Pro Lower Soft Movery je tady ovšem pošušňáníčko **Südkante IV od slovutného šéfa týmu zpracovatelů saského průvodce Dietmara Heinickeho z roku 1953, krásně odjištěná hranka se spoustou hodin. Asi nejtěžší krok má z podvrcholového balkónu na vrcholovou hlavu. Tahle věcička dovede potěšit i více než čtyřkového lezce.

Jednu hvězdu má ještě Alter Weg z roku 1907 od Bruno Henninga, křižující západní hranu. Za lezení tu ještě stojí Westkante VI, i když její půběh v horní části není úplně jasný.

Gemeinschaftsweg - Jak na polici ke kruhu?
Gemeinschaftsweg - Jak na polici ke kruhu?, foto: Petr Jandík



Milovník kravin se může obklopit ragbyovým mlýnem na vydatné stavění na cestě GemeinschaftswegVIIb (VIIIa), a nebo pokud má prsty jako ocelové tyčky, může stavění přelézt pomocí brutální jednoprdy, ze které skoro bez nohou musí dosáhnout o mětr dál do už slušných chytů. Píšou to za VIIIa, ale víte jak to s přelezenými stavěními bývá. Kdyby to bylo někde ve stěně, VIIIc by sedělo.

Vorderer Dürrebielewächter

Přední hlídač, stojící při pohledu do svahu dál vlevo od Falkenwandu, nabízí těch hvězdiček zase o trochu víc. Je tu s hvězdou Alter Weg II (1936), Westwand III (Günter Göttlich, 1959), Lammento VIIa (1980, Helmut a Dieter Paulovi), Südostwand VIIa (Günter Heinicke 1959), Großfamilie VIIa (Iris a Falk Heinicke 1990).

 

Bewachsene Spitze

Tato věž s delší údolní stěnou stojí nejblíž vpravo od Falkenwandu. Stojí zde za zmínku jednak hvězdičková Idee VI, RP VIIa (Hans-Peter MAdai, 1984), jednak fakt, že mezi Falkenwandem a Bewachsene Spitze stojí ještě něco, co sdola vypadá jako věž, a u nás by to i bylo věží, ale ne v Sasku. Tady totiž musí mít věž minimálně desetimetrovou náhorní stěnu, na rozdíl od nás, kde stačí pět.

Průkopníci neprobádaného, prvovýstup na nic.
Průkopníci neprobádaného, prvovýstup na nic., foto: Petr Jandík



Nedostatečné studium průvodce a hlavně mapky v něm pak může vést k dobytí něčeho, kde nenajdete ani knížku, ani slaňák. Můžete se přitom nechat naplnit pocity dobyvatele neprobádaných území, pokud vám v tom nebudou vadit udivené pohledy okolních sasíků, kteří jak známo, lezou jen na věže.

SZ stěna Glatter Kegel se Z hranou VI** a SZ spárou VI**
SZ stěna Glatter Kegel se Z hranou VI** a SZ spárou VI**, foto: Petr Jandík



Glatter Kegel

Výrazný hvězdičkový vrchol, Při pohledu s Falkenwandu do údolí Dürre Biela vás zaujme jeho severozápadní stěna s výraznou spárou. Ta je také jedním z jeho dvou hlavních lákadel. **Nordwestriss VIIa (Günter Heinicke, 1959) je spárová lahůdka s tenkou puklinou na začátku a přepychovou žábou dál, s občasným zúžením nebo rozšířením, přes které se snadno dostanete i pomocí občasného chytu a stupu mimo spáru. Zajistit se to celkem dá a doporučit taky. Druhým lákadlem je dvouhvězdičková západní hrana **Westkante z roku 1959 jako další z výsledků kobercového nájezdu rodiny Heinecke, tentokrát od Dietmara.



Trhlinka na začátku
Trhlinka na začátku, foto: Petr Jandík



Sice to není ještě všechno, co může nymfí koupelna nabídnout, ale pro dnešek to bude stačit. Většině to vydá na dvě návštěvy tohohle koutu a některé cesty si klidně vylezu i víckrát, to se neochodí. Tak to je tedy pro dnešek vše, Berg Heil!

 

Informace

Zaparkovat v Ostrově, třeba u kempu pod Císařem. Pěšky po silnici přes hranici až k rozcestí, kde odbočuje doprava údolí Dürre Biela. Jsou tam cedule, z Ostrova cca 25 minut. Podle cedulí z údolí doleva na Falkenwand, je tam cesta s dřevěným zábradlím. Počítejte s tím, že za pěkných víkendů tam nebudete sami, i když to tak zpočátku může vypadat. Z Ostrova to totiž máme blíž, než Němci z Ottomühle, kteří přijdou o něco později.
Hospoda: v Ostrově Pod Císařem, nebo Stará pekárna
Spaní: V Ostrovně kemp, nebo bivaky ve skalách. V Německu je to Naturschutzgebiet a bivakování tam není povoleno, i když několik menších bivaků kde se dá decentně přechrupnout a brzy vypadnout, by se našlo. I u cesty k Falkenwandu je jeden takový. Spaní v Ostrově je ale lepší, je blíž k hospodě :-)
Průvodce: Kletterführer Sächsische Schweiz, modrý svazek Bielatal, Erzgebirgsgrenzgebietr, Berg-&Naturvewrlag Peter Rölke, 2010, ISBN 3-934514-02-2. K dostání v prodejnách Hudy sport, v Sasku v lezeckých obchodech v Bad Schandu, v kiosku ve Schmilce a jinde. V Ostrově ho neseženete.