STOLOVÉ HORY


Čnějí do ploché krajiny jako obří dorty se značně rozlámanou polevou. Co se zdáli jeví kompaktní, zblízka je potrhané, rozsápané, ale podivuhodně monumentální. Pískovcové stolové hory Saského Švýcarka, které, ač blízko, pro mnohé jako by z jiného světa pocházející.
Vpravo Koenigstein, vlevo se tyčí Lilienstein.

Vpravo Königstein, vlevo se tyčí Lilienstein.

Pfaffenstein, Lilienstein, Königstein..., samý Stein

Hřensko a Jetřichovické stěny jsou pro našince známou písničkou, ale dál se většinou již nepustíme. Saské Švýcarsko je jen umělou hranicí rozdělený kompakt pískovcových skalních měst, navíc přeseknutý tokem Labe.
Bad Schandau a okolí jsou východisky do příhraničních roklí a na hřebeny, pro pohodlí návštěvníků v lázních zbudovali jedinečný výtah, kterým se vyvezou do základní výšky, do vilového městečka Osterau. Postavili ho v roce 1904, v roce 1997 ho zapsali do Guinessovy Knihy rekordů jako "největší svíčku světa" - 50 metrů měří, obludka je to hezká.
I na proslulou Bastei vede asfaltka, ostatní skály musíte „vypotit“. Většinou značně natvrdo. Kdo nerad chodí, toho nepřesvědčím, pro ostatní to zas tak dramatické nebude.

Její Výsost Barbarine Pfaffensteinská

Zasunutý v lesích nedaleko lázní Göhrish se uvelebil Pfaffenstein / Farářův kámen. Zdálky připomíná východočeskou Ostaš. Tím podobnost končí, na Pfaffensteinu na nás čeká restaurace s výborným koláčem se šlehačkou, tmavé „Krušovice“, saské uzenky a zelí plus rozhledna. Tam se platí do kasičky euro. Nebo by se mělo...
Nepijte před výstupem, přes 180 schodů se napivněně jde ztěžka. Rozhled máte ale jen do půlkruhu, ostatní zakrývají stromy. I tak to stačí. Parkoviště najdete u silnice - z lázní Göhrish na Königstein, dá se parkovat i v Pfaffendorfu, to je ale delší a placené.
Po brnkačkové procházce k nástupu mezi stěny začíná trmácení vzhůru. Není nijak dlouhé, občas docela úzké, někde narazíte na žebřík. Co chvíli se někomu vyhýbáte, hora je frekventovaná, Sasy oblíbená. Nedaleko restaurace se stezka rozdvojuje, doporučuji jít vlevo dalším stoupákem a myší soutěskou na výhledovou plošinu. Octnete se u 45metrové Barbarine, fascinující skalní jehly, pro kterou museli ochránci přírody kvůli devastaci vrcholu vydat v roce 1975 zákaz lezení. (Na stěně u výhledu uvidíte tabuli s informacemi o jejím objevení, prvovýstupu a pozvolné devastaci.) Je na dosah, přesto navždy osamělá.
V šeravé dáli obzoru zahlédnete naší největší stolovou horu Děčínský Sněžník s rozhlednou, jakoby prst Barbarine zdravil vztyčený prostředník na české straně. Po vynadívání se rychle se občerstvit, zahrádka u hospody bývá plná. V předsíni výčepu je minivýstavka nalezených předmětů z doby pravěkého osídlení, vrcholy hor skýtaly útočiště prapředkům a prapředkyním.

Za výhledy na plošiny

Od restaurace vede doprava cesta po skalních okrajových plošinách s fascinujícími výhledy, zvláště směrem na Königstein. Okolní stolové hory jsou rozházeny kolem nás, jedna z nejkrásnějších – Lilienstein – se tyčí naproti pevnosti Königstein. Také na ni dá výstup trochu zabrat. Další jsou Papstein, Zirkelstein a Grosser Zchirnstein.
FOTO: Vratislav Konečný
 
Jsem publicista, poslední dobou se věnuji převážně cestování a focení. Mám rád vojenskou historii
Převzato z novinky.cz. Upraveno